Výjezd do Reichu do oblasti Peilstein se už tak nějak tradičně úchylně uchýlil k plánu B a dojeli jsme poněkud více na jih, tedy na Slovinsko do Ospu, Mišji Peči a Črni Kalu. Cesta byla věru vzrušující, ono mi totiž v průtrži mračen jemně vlhlo kolínko od vody protékající skrze těsně netěsnící dveře. V chajdě na paloučku u lesa, kousek od Peilsteinu nám Honza předvedl svou bezchybnou deutsche hatmatilku. Vypadalo to, že balí slečnu výčepní a on ve vší dobrotě zajišťoval heslo na wifi, abychom zjistili, kde se v celé širé Europě vyskytují povodně. No jak už ti pozornější zjistili, dojeli jsme na Slovinsko do Ospu. Ještě v den příjezdu jsme zanechali stopu v sektoru Babna v lehčích cestách, jemně vymydlených, tvrdě olezených, středně nepěkných. Kupodivu jsme se obtěžovali se zjišťováním cen v kempu, úspěšně, ale nějak jsme to holt neskousli. Abychom neprovokovali tamní strážce pořádku, klidu a míru, popojeli jsme o kus dále ode všech oblastí a veškeré orgány zůstaly po celou dobu v nevzrušeném stavu. Druhý den jsme strávili opět v Ospu v sektorech Babna, Srnjak a Stena. Cesty byly krásnější, oskar ostřejší a klasa poctivější. Cestou do dalších sektorů jsme prošli džunglí a přes menší vodopády až k prameni tamní řeky vyvěrajícího z podzemí a tvořícího parádní jezírko přímo pod brutálním převisem, ve kterém byly samozřejmě navrtány celkem extrémně vypadající cesty. Něco se popolezlo a hybaj do vody. Abych přiblížil teplotu onoho jezírka, po vylezení z vody jsme málem nenašli svá přirození. Na noc jsme popojeli ještě o kus dále a našli jsme parádní palouk kus za oblastí Črni Kal. Další den jsme byli opět v sektoru Stena a přelezli dvě krásné vícedélky, poté jsme přešli do oblasti Mišja Peč, něco přelezli, s bradou svěšenou na pantech a slinou u kotníků jsme koukali po cestách, které alespoň mě osobně hlava moc nepobrala a spokojeni šli k autu. Ejhle, nejde otevřít kufr, po pár pokusech se zadařilo, balíme fidlátka a on se nechce zavřít, nesedí mi to a po bližším ohledání zjišťuju, že se mi někdo pokoušel dostat do auta. Nervy, vařící krev v žilách, několik málo nadávek… Ještě, že máme sebou Honzu, kufr opraven, dveře taky (už se nebudu vzrušovat z každé kapky vody), hned jsem byl klidnější, po pár hltech vína mě to přešlo úplně. Před setměním se ještě jedem kouknout do Črni Kalu a vybíráme si linky na další den. Padly další parádní cesty, trochu jsme vzpružili batmany z tamní jeskyně a pak nás ze skal vyhnala bouřka. Abychom se nenudili, koupili jsme onen lahodný hroznový mok, který Honzu a Davida nabudil tak, že jsme ještě před setměním jeli zpátky do Ospu. Honza se zbavil pytle v krátké, převislé 6c+, ale pro jistotu pak zapytlil v 7a, to víte, to jsou ti čtyřicátníci. Dávají nám zabrat a ještě chtějí, abychom na ně vzpomínali v době, kdy s náma bude randit slečna skleróza. I tak se, ale Slovinskem nejednou nesla ozvěna ABADŽIKRA!!!
Climbilo se ve složení: Luboš, Honza, Duno & Bugs (HO Baník Karviná)
Přelezy: 32 cest od 6a po 7a
Luboš D.