Jarní lezení ve slunném Španělsku
Je pátek odpoledne a my vyrážíme směr letiště. V Katovicích s překvapením zjišťujem, že ono to letiště v je v Pyrzowicích teda ještě asi 50km dál, no ještě že jsme vyrazili trochu dřív.
Let proběhl v pořádku jen s půjčením auta nastaly problémy, jelikož jsme oba měli debetní karty a ne kreditní a ani jedna půjčovna aut je nechtěla akceptovat. Nakonec se nad náma Andrejka slitovala a nějakým záhadným způsobem to protlačila i přes debetku. Tak jsme vyfasovali úplně nový mercedes a hurá směr Siurana .
Španělsko nás nevítalo zrovna vlídně, po cestě začalo i sněžit a teplota kolem nuly. Do cíle jsme dorazili kolem 4ráno, po náročné noční rellí kdy si Lecho užíval automatu v zatáčkách a já trnul jako navigátor a podle gps. v mobilu se snažil komentoval ostrost zatáček. Ranní teplota 4° … no těžko se lezlo z vyhřátých spacáků. Po malém nákupu v městečku Cornudella de Mondsant vyjíždíme serpentinami do mini vesničky Siurana. Dáváme seznamující procházku vesničkou a odpoledne dáváme pár pokusu vylézt nějaké Kvaky . Musím dodat že to byl velmi úspěšný den, poněvadž všechny cesty byly na OS což se nám už žáden další den pobytu nepovedlo. Zpočátku jsme vyhledávali stěny otočené na jih sluníčko trochu ty teploty popostrkávalo nahotu a protože rána byla dosti chladná .
Po čtyřech dnech lezení přišel čas na rest-day, zprvu to vypadalo na nudnou a tichou procházku velice překrásným canyonem Riu de Siurana. Po malé osvěžující koupeli ve studené tůňce pokračujem dál proti proudu potůčku, po nějakém čase si říkáme že už jsme dost daleko, a zpátky stejnou cestou se nám nechtělo tak to vemem zkratkou nahoru na kopeček. Málo znatelný chodníček najednou mizí a před náma neproniknutelná trnitá džungle. To určitě půjde přeci se nebudem vracet. Po strastiplné, trnité a nekonečně dlouho trvající půl hodince jsme nahoře hurá jsme na cestě k civilizaci. Ale jaké bylo překvapení když po chvilce se cesta stáčí a před náma je zase jeden canyon a nikde žádná slak-line abychom si to mohli zkrátit J. Naštěstí jsme našli značenou stezku která nás převedla skrz canyon a po několika hodinách dovedla k autu.
Dostali jsme zprávu od Dunka a jeho úderné skupiny, že mají taky rest-day a přesouvají se z Prades do Margalefu tak jsme odpoledne vyrazili za nima s nadějí že je tam snad někde najdem. Jaké však bylo překvapení když kousek od Margalefu vidíme skupinku jak si to mašíruje po cestě do města na kafíčko a oni to Karviňáci s Dunkem. Hned byly večery u vínka nebo pivka s tak početnou skupinou veselejší. V Margalefu jsme zůstali dva dny kdy teploty šplhaly k třiceti stupnům na sluníčku. Musím podotknout že je to ráj převisů, takové dachy jsem ještě neviděl a ono se to i leze, ale chtělo by to ještě hodně potrénovat. Poté jsme se znovu a to i s druhou skupinou přesunuli zpět do Siurany. A tam jsme společně doklepali zbytek lezeckých dnů které nám ještě zbývaly. Ve skupině se to tahá líp. Po osmi lezeckých dnech a jednom rest-day je tu odjezd, loučení s Dunkovou skupinou a let domů.
Nej vylezené cesty:
Siurana
El Pati : Ay Mamita 7a
Viagraman 7a
Crosta Pánic L1 7a
El Cargol : Costelletes Verdes 7a
Purgandus Populus 7a+
La Morena Del Montsant 7a +
Espero Primavera : El Más Barato (sit-start) 7a
Volta l Volta 6c
Mandragora 7b+
Can Toni Gros : L’essquitx 7a
Jugant Amb Foc 7a
Pangea 6c+
Petit Peró Eixerit 6c+/7a
Siuranella N : Junta Culata 7a
Margalef
Cami De L’ermita : Erminano 7a
Seca I Meca 6c
Karate Kid 7a
Raco de les Espadelles : In Extremis 6c+
Reventuning 7a
6c+ 6
FOTOGALERIE Ller-crack 7a