Den první - Krippenstein
Bylo nebylo, nasněžilo nenasněžilo. Hlavní ale je, že jsme vyjeli. Směr Obertraun - rýha v náhorní plošině někde v rakousech. Po zdlouhavé cestě jsme přijeli do azuritového počasí, které se zdálo být rájem pro všechny pravé freeridery. To znamená pro lidi co mají rádi lyžování plné dropů, kamenů, skal, stromů, pádů a jiných dobrot. První den tedy padla volba na Krippenstein - podle serveru The Gemsstock, druhá nejlepší freeridová oblast v Alpách. My jsme si ovšem vytvořili svůj vlastní názor.
My, kteří se cítí spíš jako lyžařští požitkáři* jsme zprvu nevěděli co dělat. Tu kleč, tam šutr. Ještě že ten azurit nás podpořil svou přítomností.
Kulturní inspekcí bylo rozhodnuto. Třeba coši nafočič. No a to byl pozdější kámen úrazu.
Těžko říct čím to bylo, ale hned ze začátku jsme byli pokárání vrchním dokumentaristou, režisérem a pozdějším mistrem elektronické tužky Patersönem za neestetické až antikompoziční styly jízdy.
Nikdo ho nedokázal uspokojit svým jízdním stylem. Dano prý jezdil s roztaženýma rukama jak by chtěl někam uletět a já pořád padal. Jen Janek nebyl zkritizován. Na druhou stranu nebyl ani pochválen. Možná nás tím chtěl jen vyprovokovat k lepším výkonům. Faktem bylo, že jsme toho měli
večer dost. Někdo pak zvolal, když nepijeme tak se chováme jako pěkné primadonny.
.jpg)
To byl impulz impulzů. Není však v mých silách popsat to, co se večer stalo (obrázek hovoří výstižně).
Den druhý - Dachstein West
Výsledek referenční akce v rakouských nálevnách byl bezkonkurenční. Byl tak bezkonkurenční, že nebýt hrozného sobotního počasí, nazval bych to úplně promarněným dnem. Nízký tlak a hrozná viditelnost mi přivedly už v lanovce první myšlenky na potupný vrh. Ty další přišly s každým obloukem a nerovností. Nezbylo než si jít oddechnout a přidat se k tréninku o hodinu později. Jak se ukázalo, o nic jsem nepřišel (pozn.subjektivní názor autora). Všichni Baziliškové se stáhli k Dachsteinu, aby nás zaslepili hustým bílým prachem, co by nás demorálně rozložil na umrlé zhýzděné mršiny...My však zpřátelení s Démonem Bobem, jsme odolávali tak, že výsledkem bylo 25km čisté Powder jízdy až do úplného vyblití (poctivě zaznaménáno programátorem Mrozkem na mobilním bezdotykovém přístroji zn.ABB).
Den třetí - Tauplitz
Následujícího dne (v neděli) jsme se přesunuli do Taupliz za azurovým počasím. Při výšvihu na kopec rozkastoval rejža lyžaře na ty co můžou jezdit v prašanu mimo sjezdovky, na ty co budou jezdit výhradně po sjezdovkách a na ten zbytek co musí sjet dolů a pozorovat to vše z povzdálí.
Hlavním dělícím prostředkem tady byl skill a 100mm pod vázkem.
Dále nám řekl, jo zjadym nadoł a tam vas vyfocym. Předchozí večer jsme měli rozbor stylů, takže plní očekávání jsme se těšili na perfektní záběry. Po prvních obloucích, skocích a následujících pádech provázených prachovým efektem se chytil tužky analytik stylu, dvojnásobný otec jednou ranou a příští olympíjský komentátor Patersön.
Elektronická tužka P.P.
Na obrázku máme prvního účastníka zájezdu. Na první pohled mě zaujala nesouměrnost nohou a zbytku těla. Spodní část nohou zabírá k stehnům předpisových 90°. Tělo je ale k stehnům zajímavě předkloněno a místy to vypadá že suběkt vykonává velkou potřebu, což je u něj i docela pravděpodobné. Následně se podívejme co nám udělá gravitační konstanta v kombinaci se závratnou rychlostí 8km/h. Za normálních podmínek by se subjekt zapích jak nůž do narozeninového dortu. Výsledkem by nebyl pohledový úhel 6° ale 90°. Tady to pouze zachraňuje rocker lyží ARMADA >30°. Pokud si subjekt představíme ze předu uvidíme ruce roztažené jak prádelní šůru. No a to je špatně pánové, tady se musí tlačit styl lyžaře a né pradleny ze 70 let. Za mě tedy primadonna jak má být.
Dále je tady člověk slabých kvalit, avšak s velkým odhodláním drtit nejen lehké cesty, ale i malé skoky. Základní postoj není úplně marný. Spodní část nohou je téměř rovnoběžná s tělem. Ruce které se opírají o kolena tomu dodávají šmrnc a pohled pod úhlem 3° napovídá že tento jezdec nepatří na svah ale do hospod, putyk a náleven. Možná i těch rakouských (pokud ho tam někdy ještě pustí).
Tentýž drtič je i v dalším rozboru. Absolutní nesouměrnost těla k nohám. Nestandardní náklon a ruce nahoru připomínají rozcvičku jihokorejských dělníků na zámořské plavbě. To, že se jedná o nezkušeného lyžaře nám ukazuje pouze poznámka šipkou naznačující směr toku jízdy, popřípadě
rozjezdu či dopadu. Jediným pozitivem je zde opět kvalitní rocker lyží, které dotyčnému přidávají na zkušenosti.
Za mě každopádně pěkná primadonna.
Na závěr povedený odpich Janka M. s dobrým rozpětím rukou, pohledem pod úhlem 10° a pokusem vytlačit si pravým kolenem pár zdravých zubů, můžu vytknout pouze 30° úhel mezi lyžemi. Takto se helikoptéra nedělá.
Jako obhajobu musím ale uznat, že při závratné rychlosti, blížící se rychlosti světla, se začaly rozpadat první atomy a to by vyvedlo z míry nejednu primadonnu.
Samým závěrem bych přidal logickou hádanku. Komu patří ty zdecimované pahýly, kterým majitel říká nohy?.
zbytek rádobyfotek je zde ve FOTOGALERII.