2012_09_15.-21. Zugspitze a Zillertal

Přelez free sólo: Jubiläumsgrat, D ferrata a 3- lezení, z Zugspitze 2 962m na Alpspitze 2 620m, Ehrwald v Rakousku a Garmisch Partenkirchen v Německu, Wetterstein gebirge. A Olperer 3 476m, Schneegupf 2 a B, Zillertal, Schlegeisspeicher.

8 km lezní ve výšce 2 600 až 2 962 m. Zasněžený hřeben a trojkové lezení ve tři a půl tisíci metrech.

Takže v září nabitý výjezd do Alp pod Zugspitze a do Zillertalu. Fyzicky sám, duševně naprosto se vším, co je. Fantastické pocity a fantastické dardózní lezení! Konečně první opravdu horské lezení.

1.DEN - po 14h a 820 km dlouhé noční jízdě (3 krát jsem spal 1 h), startuji v 9,30h lanovkou za 17 Eur, první den jsem si dovolil lanovku, z Garmische 717m na Osterfelder 2030m. Všude pocukrováno sněhem, ve stěnách i kolem 2 100 m výšky nejméně pět centimetrů sněhu a okolo tří stupňů Celsia. Je sobota, 15. září. Valím ferratou D/E, 240 Hm na Bernadeinkopf 2 144m, nejtěžší ferratou v Německu. Opravdu vyzývavá a pořádná stěna, jedna z nej na ferratách. Pořádné lezení v členité skále. Odtud Ostgratem na Alpspitze 2 620m a ve dvanáct hodin se odvažuji na Jubileumsgrat z Alpspitze na Zugspitze. Hřeben měří 5 km, lezení 8 km, sem tam ferrata. V ledu, sněhu a mlze dobojuji grat ve výšce 2 600m a jsem rád, že ve zdraví slézám pod Alpspitze  přes Stuibensee na Kreuzalm a Kreuzeck 1 651m, a odtud nekonečně po sjezdovkách do Garmische k autu. Koupání v 1 800 metrech ve Stuibensee a osmi stupních samozřejmé..:-)

Bernadeinkopf 2144m a stena ferraty Mauerlaufersteig D-E     

2.DEN - Neděle, narozeniny, 16.9. Nebudu čekat až sníh na hřebenu na Zugspitze odtaje a valím do Ehrwaldu 20 km do Mieminger Kette. Ráno nádherný Seeben klettersteig D/E, 200 Hm, kolem vodopádu na překrásné Seebensee, 1 657m. Pokračuji na nejkrásnější ferratu v Rakousku: Tajakante D/E, 580 Hm na Vordere Tajakopf 2 450m. Báječné počasí a teplo 18 stupňů. Slézám pod Hintere Tajakopf 2 408m a lezu na něj krátkou lehkou ferratkou Coburger D/E. Koupání v Drachensee, 1900m, pivo na Seebenalm, samozřejmě Franziskanner Weissbier a k autu. Cestou spánek v kosodřevině, bo jsem ještě nedospal cestu… Slézám Seeben klettersteig pro zkrácení cesty a potkám posla, co mi sděluje, že na Zugspitze se dá i z Ehrwaldu a je to nejkratší a nejstrmější. Valím tam.

3.DEN - Pondělí. Na Zugspitze z Ehrwaldu, od parkoviště Tiroler Zugspitzbahn, 1 228m. V šest šlapu nádhernou strmou cestou na Wiener Neusadtter Hütte, 2 208 m. Horalé mají otevřené pusy, když se zjevím z mlhy už v půl osmé ráno a oni teprve vstávají. 1 000 výškových metrů za hodinu a půl! Ukazatelé ukazují 3 hodiny. Běžím do kopce na krásnou stěnu s ferratou Stopselzieher A/B pouze, jenomže nahoře zase čeká led a sníh v chodeckém terénu a obtížnost se řádně zvyšuje. Mačky mám opět v autě, sníh už přece stál, ne? Pod vrcholem jsou vidět z údolí jen centimetrové plácky sněhu. Shora schází horolezec, co spal na Münchenhaus na Zugspitze a prý, very heavy. Stoupám zasněženým a zaledněným, a místy nejištěným, velmi příkrým karem (strž) na hřeben. Sem tam skáču ze skalního ostrůvku na další skalní ostrůvek přes sněholedové políčko. Hůlky zkracuji a mám je místo cepínu. Stylem, tento krok ještě jde, tento krok jde a v 11h jsem nahoře jako první, hurááá. Ovšem tři sta lidí na terase tří lanovek! Jdu se podívat na Jubiläumsgrat. Sněhu nad kotník. Půjdu aspoň kousek, podívat se, jak to lezení po hřebeni vypadá. Tento krok ještě jde… a za chvíli jsem kilometr od Zugspitze a dvě stě metrů níž, lezecké úseky suché. Nádhera, už vím, že to dám. Chrochtám si další dva kilometry ve dvojkových a trojkových terénech. Pak už vypínám, grogy a lezu sice soustředěně, ale jako automat. Šplhání nahoru, dolů nebere konce. Ve dvanáct jsem začal, ve čtyři jsem u bivaku skoro na konci. Nádherná červená bouda, palandy, matrace, deky a… zbytek vína. No, nezůstaňte. Fyzicky jsem sám na celém hřebenu. Tedy, jedno lanové družstvo jsem potkal před Zugspitze a taky hlavního stavitele ferrat v Německu Floriána Dörflera uprostřed, shora připravené setkání. Jednodenní přelez z údolí do údolí mám sice na lopatě, navzdory tomu volím pohodu a mystiku ve 2 700 m. Západ slunce v horách je pokaždé grandiózní teátr.

Zugspitze,Jubilaumsgrat,ostre lezeni                                                  Zugspitze, pohled na Hollental,

az na Alpspitze vlevo vzadu                                                                vlevo stena Hollental klettersteigu, doprava Jubilaumsgrat 

Zugspitze 2962m,Stopselzieher A-B                                                Zugspitze,biwakhutte 2684m na hrebenu k Alpspitze

4.DEN - Spánek na biwakhütte a v půl šesté už při čelovce nedočkavě šplhám po setmělých pilířích. Nádherné slézání na Alpspitze a do Höllentalu na Höllentalanger Hütte. Zkracuji si karem (ledovcový skalnatý žlab). Vylezený z gratu bouldruji nad dolinou jak nic, trojkové kroky maximálně, samozřejmě, na jistotu! Překrásný kaňon Höllentalklamm a pochod k autu z Garmische do Ehrwaldu. Koupání v Eibsee, spánek přímo na lesní stezce na kamenech a Franziskanner Weissbier v Alpenrestaurant na parkovišti pod Tiroler Zugspitzbahn. Pro mě „best bier“. A odpol. odjezd do Zillertalu.

5.DEN - Ráno v půl osmé za deště nejkrásnější a jedna z nejtěžších sportovních ferrat Rakouska. Nasenwand E, 300 Hm, Ginzling. Odjezd na Schlegeispeicher, přehrada nádherná v 1 800m. 11 Eur výjezd. Zase tři stupně, nekoupu se, zatím… V drobném sněžení stoupám na Furtschaglhaus, 2295m. Sjedu to vůbec autem za dva dny? Aby nenasněžilo!

6.DEN - Noc v lageru za 10 Eur s kartou u Alpenvereinu, mám jen Unicu, ale zabírá to. V půl šesté už nevydržím a do totálně zimní krajiny vyrážím na dominantu Grösser  Möserel, 3 478m. Samozřejmě to hned otáčím a bloudím směrem na Schönbichlerhorn, 3 133m. Nádhera, zapadám ve sněhu po pás mezi balvany a hledám cestu v mlze a kose. V půl desáté vrchol, sluneční palba a než slezu je sníh dole dole ..:-) Druhý pokus o Grösser Möserel vzdávám na ledovci na Nevessatel pro množství trhlin, a proto, že mi hora říká, „dnes ne, až zítra“. Musíte s horou navázat vztah, chcete-li, aby vám pomáhala! Nezapomínejte, že vše je živé, všechno jsou živé bytosti!!! Ledovec mi sice řekl, že můžu, ale, jak jsem viděl ty propasti…, no. Ve tři Beru věci z chaty a valím na Schlegeis, ráno se pokusím o Olperer, 3 476 m, je to jižní stěna, tak snad. Ve večerní kose plavu v jezeru. Spánek v autě, 1 stupeň. Pohodlíčko, muzička, meditace, krása, brzy usínám.

7.DEN - Ve tři už nedočkavý a vařím cortu (melta) a vločky. V pět nevydržím a startuji na Olperer. Tma,  mlha a vítr. Po šesté na Olpererhütte 2388m. Dvojka, pár z Itálie, vychází na Olperer. Valím s nimi, ale brzy jim utíkám, v horách mi těžko někdo stačí. Hora mě nese na svých bedrech. Mám její svolení. Večer jsem s ní mluvil a pozvala mě dál. Ta komunikace je nezbytná, není to sranda, vládnou tu hory, ne my. Ledovec balvanů ze všech stran. Šťastný skáču a šplhám z jednoho na druhý, mezi nimi sněhová pole. Kilometr lezení 1+, a pak ledovec. Promluvím s ním, ukáže mi cestu a valím panenskou bílou plání. Na úpatí skal sundávám mačky, nechávám hůlky (cepín s sebou nevláčím, nosím batůžek max 4 kila lehký!). Ostrým JV gratem na vrchol. Lezení přituhuje. Na balvanech leží sněholedové krusty. Musím se hodně soustředit a furt v přítomnosti, žádné myšlenky, neboť to hora nemá ráda. Morál špičkový z Zugspitze, dovolím si i krátký čtyřkový traverz spárou s nohama ve vzduchu. Užívám si to, i když trochu tíseň z té obrovské hloubky a osamělého prostoru kolem. Půl desáté vrchol!!! Štěstím brečím. Nikdy dosud jsem nebyl tak vysoko. Prsty zmrzlé, jak jsem poslední metry odhrabával sníh z chytů. Výhledy pohádkové. Itálie, Stubai, Zugspitze, Kärwendel, Vysoké Taury, Grossglockner, Grossvenediger, všechno jak na dlani a kilometr pode mnou na severu jezdí vleky na Hintertuxu.

Olperer, pohled na Grsser Mserel 3478m                                         Olperer 3476m, Sneegupf 

nad Schlegeisspeicher 1785m

     Olperer 3476m                                                                              Olperer, top, Rosta a Vysoke Taury

Franziskanner Weissbier na Olpererhütte, hollywoodský výhled na jezero a Grosser Möserel nad ním, koupání v jezírku ve 2 300m a ve tři u auta. Nasedám a odjezd. Spím na Mondsee jako vždy a Vídeň, Bratislava, rodná Žilina a v osm ráno u Janičky v postýlce, v Oldřichovicích, v sobotu, 22.9.! Sic!

Neuvěřitelný sen! Rostislav Tomanec

Zugspitze 2962m, Rosta pod loktem Jubilaumsgrat 3-

PS: V Alpách 2012 přelezeno na třicet extrémních ferrat a zhruba 25 vrcholů nad 2 500 m. Největší letošní výkony v Alpách:

Za 26h: Ankogel gruppe, Hochalmspitze 3 360m z parkoviště pod Gosskarspeicher, 1 640 m. 1 720Hm, 2+ UIAA, ferrata B/C, 500 Hm a Venediger gruppe, Rote Säule 2 820m z Walhornu 1 500m. 1 200 Hm, ferrata D/E, 170 Hm. Celkem 2 920 Hm za 26 hodin.

Za 13h: Stubai. Druhý den po lezení na Rote Säule! Grosse Ochsenwand 2 700m z Fulpmes 1 000m, 1700 Hm, Schlicker ferrata, D, 700 Hm; Steingrubenkogel 2 635m z Alpenklub scharte 2 451m, ferrata, C, 190 Hm a Egesengrat 2 631m, vylezeno cca 2 600 m, z parkoviště Mutterbergalm 1 720m, 900 Hm. Express Fernau ferrata, E, 180 Hm a Fernau, D, 200 Hm. Celkem 2 800 Hm za 13 hodin.

Bert Rinesch D, 700 Hm/1 925 Hmú, 9. května, sníh. Lezení ve sněhu a skále free sólo do 3 UIAA. Z parkoviště Johannishof v Hinterstoder 590m na Grosser Priel 2 515m. 1 925m za 10h nahoru a dolů.