Naskytl se volný den tak hurá na skály devastovat tělo.
Volba padá na Kampermauer kousek od města Windischgartner. S pramálém infornací o daném místě, ale s velkou chutí něco vylézt, valím 130 po dálnici. Je tu parkoviště a nad ním se tyčí 300m stěna, jo to je ono. Za pět minut z parkoviště u nástupu je i pro absolutní lenivce pohodička. Pomalá obhlídka sektorů jsem z toho na větvi, je tu hromada cest zajištěných snad co půl metru,výběr je různorodý od krátkých sportovních, rajbasové plotny, spáry, kouty, i převisy až po vícedélky, každý si tady určitě najde to své.A najednou co to vidí moje unavené oči to je přeci Ferata tak tohle si nemohu nechat ujít. Aspoň se v ní zahřeju před lezením u nástupu vidím ceduli obtížnost A-B tak to si proběhnu, 100m lehoučké feratky s krátkým visutým lanovým mostíkem udělala radost akorát na zahřátí a najednou je tu další cedulka. Extrémní 250m dlouhá obtížnost E začíná tak 15m visutým mostem po jednom laně nahoře a dole výška už je taky obstojná a nad tím ta převislá stěna až se mi rozklepaly kolena. Je vidět z hora natažené fixní lano zatím ještě nemám ponětí proč tam je. Jdu do toho, ale tady už bude potřeba i lezky bez nich to asi nepůjde. Tak těch 250m je z 90% stále převislých, ruce mi natíkají jak prase, kdo mě zná tak ví co to znamená, mám co dělat abych se při cvakání udržel naštěstí v nejtěžších cvakacích bodech je přidaný umělý stup jinak nic jen lano. Po celkových 50minutách na feratě je dobojováno, ruce mám vytahané a nateklé jak orangután občas se objevila i křeč ale rychle jsem ji poslal pryč. A najednou zjišťuji proč je tu ten zhruba 150ti metrový fix „ono se to slaňuje“ to je paráda, lano vypadá dobře jen tahle tvrdá statika ne a ne vlézt do reverza pomáhám si zubama a hurá dolů. Dalo by se to i sejít dokola 500m feratkou A-B vytvořenou pro záchranáře, ale slaněni vítězí. Začíná poprchávat, slanění je rozdělené na 4 části z toho 2ka a3ka jsou úplně super jedu jen na laně a ke stěně mám tak tři, čtyři metry, sakra ten batoh je nějak moc těžký co tam mám za závaží, slaňuji v leže prostě pohodička teď by se fakt hodil prsák, břicho dostává zabrat. Pak už jen seběhnout tu lehkou pasáž a jsem dole celkem 1,5h. a celé tělo je úžasně zahřáté. Malá svačinka, přestalo pršet a jdu najít něco co by se dalo vytáhnout, je to tu všechno trochu mokré chtělo by to převis do oka padla sice kolmá ale děravá stěna obtížnosti neznáme výška kolem 10m. Nahodit lezky a hurá nahoru, v druhé třetině převislé bříško dalo zabrat, ale štand je tu paráda. Ted slanit! sakra kde mám lano, aha já ho dole uvázal na kotník je to dobré, další 3 podobné cesty se nesly ve stejném stylu. Mezi tím začalo hřát sluníčko stěna je orientována na jih takže lezení jaro, podzim. Nad míru spokojen odcházím směrem k autu a koukám na stěnu když tu mi padla do oka vyškrabaná číslice na skále 5+, to nevypadá špatně za pokus to ještě stojí, kolmáč tak 15m podařilo se, ale ten strach nikomu nepřeji a vedle ještě 6ka přes převisek to už s horním jištěním, tak dnes to už opravdu stačílo, unaven ale šťasten valím k autu. Můj anděl strážný měl dnes zase pernou šichtu.
Dííky Honza
PS: Abadžíkra jak cyp