Tour dodávka legendárních Lech Zeppelin se vydala na cesty, nikoli však jak bývalo jejím dobrým zvykem vyprodávat koncertní haly, ale jak se již stává tradicí, vydala se na skije. Poslední roky kapela umělecky stagnuje a bulvárem se nesou zkazky o podobenství frontmana se vzducholodí.
Frontman kapely Lech Zeppelin
Ale zpět k cestě, formace se svými věrnými bedňáky, také vzácným hostem bossem místního HO a jeho osobním strážcem, vyrazila v časných ranních hodinách směr Rakousy. Celkem nudný přesun občas přerušily dohady o cílové destinaci a povyky lehce konzumující druhé řady. Nakonec i za protestu primadon stojíme na parkovišti pod Dachsteinem a vydáváme se hore cestou Edelgreisskar.
Výstup za úmorného vedra je zpestřován padajícími lavinkami z okolních skal zvládáme celkem v pohodě. Však v tunelu , který prochází horou Koppenkarstein nás čeká nepříjemné překvapení. Oddílový boss nám po dlouhé konzultaci se svým přechytřanym hi-tech obalem obyčejného kompaktního fotoaparátu, důrazně zakazuje další postup směrem Hoher Dachstein. Jelikož se jeho osobní strážce tváří docela drsně a nesmlouvavě, nezbývá nic než poslechnout. Ač neradi, musíme dolů.
Joaquín Guzmán alias El Chapo se svým patrónem
El Chapo při řešení krizové situace
Se slzami na krajíčku a pocitem strašné křivdy jedeme dolů, i když je horní čtvrtina v prašanu, nikdo nemá na nějaký pojezd ani pomyšlení. Připomíná to finance z pohádky Krakonoš a lyžníci. Až dole si část kapely vzpomíná na staré časy a kvůli fotkám nasazuje strojený „americký úsměv“ alá Major Maisner.
Bez komentáře
Následující den se probouzíme trochu zmožení po večerní kulturní akci, ale po vydatné snídani a nezbytné kontrole tašky s lahváči oddílovým bossem, nám nezbývá než se vydat se směr Rauris. Rozhodnutí padlo na vrch Hocharn (3254m). Výstup už tak úspěšný nebyl, vrchol dobyla pouze polovina zúčastněných. Část to nějak nezvládla a jeden účastník se na to dokonce pár 10 hm pod vrcholem doslova vysral. Byl to prozíravý počin, jelikož je známý tím, že je pěkná poseroutka a při tak náročném sjezdu by se dolů určitě dokodrcal hnědý strachy. Náročný sjezd se odehrával částečně v krustě, částečně po betonu. Nebyla nouze o rozmanité variace tygřích skoků, někteří se uchýlili k nekalým praktikám sesouvání, za což jim sjezd samozřejmě nemohl být uznán.
Jens Weisfflog a jeho ,,tygří skok"
Poslední den míříme do Schladmingu, podívat se jak vypadají lanovky, po velmi krátké zastávce zapříčiněné nedostatkem lahváčů v příruční tašce oddílového Bosse, jsme nuceni vyrazit k domovu.