.jpg?s3=1)
1. Dobrodružná cesta na Dachstein
Poslechneme intuici a vyrážíme až v neděli 28.8. (Na Dachsteinu se dozvídáme, že v So zde byla sněhová bouře a vrtulník snášel z vrcholu lidi.) Celou sobotu sbíráme švestky... 
Sbalit a odjet se nám podaří až ve 14h. Ještě zastávka v tichém krásném ášramu ve Střílkách u Brna. Nabití vnitřním světlem a mírem valíme směr Vídeň, Linz, Salzburg, Ramsau. 740km. Zpátky jedeme zkratkou přes Bad Ischl a je to skoro o sto km méně. V 1 v noci zaléháme u cesty pod myriádou hvězd, které nám v hustých záclonách visí téměř nad hlavou. Výška 1700mnm.
Vstáváme před svítáním a vaříme první skvělou vločkovou kaši se švestkama. Druhou kabinkou (první nám zase ujíždí...) 8,10 na vyhlídku Skywalk o 1000m výš. Hunerkogel 2700m. Hurá na ledovec v plném slunci. Za 40min jsme u první feraty Schulter, klasifikace B, na Hohe Dachstein, 300m výškových. Janička už leze zkušeně, nemusím ji hlídat, tak lezu stěnou sólo v lezečkách deset metrů od feraty. Tři kilometry do výšky jsou znát a Janička je první den dost grogy. Mě energie hory nese a neznám limit. Běhal bych tu a skákal nahoru dolů... Vrchol. Ještě pět metrů na ocelový kříž, přece chceme do Tří tisíc.. . Hohe Dachstein má 2995m. Úchvatné výhledy do všech stran, stovky a stovky vrcholů. Meditace je vnor do hlubin blaženosti, nesdělitelné stavy. Janičku nemůžu dostat dolů. Dnes je Boží den, čistá obloha, chci poběhat všechny stěny. Přebíháme ledovec a lezeme hřebenem kouzelnou feratu West Grat,klas. C, na Grosse Koppenkarstein 2863m, s lanovým mostem nad roklí. Krása. Běžím furt nahoru dolů. Dáváme předvrchol, protože poslední kabinka z ledovce jede v pět a dole nás strašili, že stěnu nejde slézt (druhý den ji běžím v pohodě...). Ještě Déčková ferata přímo na terasu lanovky, kluci před námi mají problémy, Janička v pohodě, už má formu. 40 min. jsme získali k dobru, tak ještě extrémní ferata Skywalk přímo pod lanem. Strmý sráz 200m. Nemám čas oblézat stěnu na nástup, tak valím přímo feratou dolů a zase nahoru. Totálně zlitý potem vbíhám do kabinky. Stihl, jsme nadšeni z výhledů a z celého dne. First day behind!
Second: Vstávám v 6, mlhy, Janička si bere volno a vybíhám kopec na sudwandhutte na nejtěžší feratu jižní části Dachsteinu. Johan, klas. E, 600m stěna jako když střelí a 600m výškových šikmé plotny k nástupu, vlastně samotná ferata 800m, klas.B dlouhá jako přístup. Chci to spojit ještě s Annou, 300m kolmá stěna pod Johanem, ale v mlze ji normálně netrefím, neuvěřitelné. Lezu rychle, visí těžké mraky. Dvousetmetrová stěna nad hlavou v polovině feraty mi bere dech. Obrovská úcta a pokora k Duchu hor. Hluboké stavy vědomí. Sám v celé jižní stěně masivu Dachstein. Dnes těžké feraty nikdo neleze.Z našeho parkoviště až na vrchol jsem za dvě hodiny, průvodce uvádí 6 až 8... To je síla, sám na sudhallerhutte se ohřívám u krbu. Před chatou potkávám bandu Slováků. Výlet lanovkou, procházka po ledovci, pár piv po stokoruně a zase lanovkou dolů... Běžím ledovcem zkratkou a skáču přes metrové trhliny, plná přítomnost (v plné přítomnosti nemůžeš, Janičko, nikdy spadnout, učím ji včera na ledovci). To je jasná pravda, v Přítomnosti - ale kdo ji zná, z vás? - vás nese Energie. Tady na horách Ji lze zvláště cítit. Je neskutečným prožitkem se Jí oddat.Naplno si to užívám.) Kousek na skalní hřeben Hohe Gjaidsteinu 2749m a znovu přes trošku zmrzlý ledovec na Koppenkarstein - včera jsme nestihli hlavní vrchol. Předemnou štola Rosmarie. Přepadnout přes rozvírající se trhlinu, jak led taje a odchlipuje se od skály a už lezu a třicetimetrový žebřík. Rozrazím mohutné plechové dveře a lezu skálou na jižní stranu. Pohádkové šikmé plotny s ocelovým lankem. Uprostřed feraty Austriascharte,B, navštěvuji kamzíky, ani se neobtěžují utíkat. Který vůl tady leze v takové mlze. Vždycky, když fotím, nebo se mám rozhlédnout, mlhy se roztahují a ukáže se nádherný výhled na štíty a údolí. Rozeklanou feratou West Grat,C, dobíhám doslova na hlavní vrchol. Jak jinak, sluneční elektrárna. Kde to ti lidé nedokáží postavit, aby vleky mohly jezdit skoro zadarmo... Stavitelské umění, no hora pláče. Běžím hřebenem dolů a slézám 1000m Hunerscharte, Béčko obtížnost, krásná feratka, dolů. Ještě si vylezu kousek Skywalk, co jsem včera nestihl a pokračuji v sestupu. Dole oblézám poslední strž a za rohem...Janička, už ji běžím do náruče. Jsem zbitý jak dest psů. Slzy v očích radostí, shledání po celém dni. Jak jsme se mohli v těch rozlohách takhle trefit? Když jsou dva jedním, duše se najdou. To se nám stávalo celý Dachstein, nikdy nebylo třeba si dávat nějaký sraz. Kde a kdy? To je pro duši past...
Třetí noc na parkovišti. Ráno azúro. Běžíme znovu na sudwandhutte a pod Annu - Mitterstein 2097m a první náročná ferata pro Janičku, Anna. 300m vysoká stěna. Nádherné plotny. Smekám před Janičkou, leze jistě a beze strachu i těžké úseky. Tak pokračujeme do Johana, který začíná převisem ve stěně 600m vysoké ještě 200m výš. Leze s námi Slovák Jano, kterého jsme přibrali na hutte. Má z Johana strach, nejnáročnější ferata na Dachsteinu. Povzbuzuji ho a valí první, pak Janička. Mizí v převise jako dým. Než si nazuji lezečky, je sto metrů vysoko. Valím za ní, dnes se vracíme, déšť visí ve vzduchu. Společně dáváme prvních 150m feraty a stěny Johan a vracíme se. Pak ještě dole skoro kilometr nástupových ploten. Spadne jen pár kapek, tak to mě mrzí, že jsem Janičku nenechal dolézt. Je to zkouška vzdávání. V horách je fakt vrcholem až údolí. V hlavách nám jede Hoch König, 2941m a ferata 1800m dlouhá, o které nám vyprávěl Jano. Z parkoviště nás slušně vyhazují a my už víme, že Bůh nás už posílá dál: Hoch König: divočiná plná míru a svobody.
2. Svoboda a mír Hochkönigu
Takže, sedíme středu večer na parkovišti pod Dachsteinem a dumáme nad mapou, zda jet hledat 1800m dlouhou feratu na Hoch Konig 2941m u Bischofshofenu. Přichází služba Dachsteinu, že tu nemůžeme kempovat. Aha, Přítomnost nám sděluje, že nemáme váhat ...
Probuzení na parkovišti u křišťálové řeky. Údolí Hoch Königu. Jsme uchvácení. Ta moc obrovských skalnatých stěn, rozlehlá údolí, mír a svoboda. Skoro žádní turisté, neboť místo lanovky čekají dlouhé
nástupy do kopce. To je naše místo. První přidělený průvodce shora - babička u nějaké velké chaty,
musíte na Eric hutte. Na parkovišti pod Eric hütte další průvodci: Jdeme na feratu na Hoch Konig, můžete za námi. Dvě hodiny do prudkého kopce loukami a stády krav a koní. Jsme na kaši. Janička si to zkracuje bosky loukami. V 11h musí padnout rozhodnutí. Na feratu to je ještě hodinu a půl. Pohlédnu na sbíhající se mraky a Janičku. Je to jasné. Podruhé učení se vzdávat.
Vybíráme bližší Grandlspitz 2250m. Ferata 200m. Nádherná rozeklaná skála. Obtížnost. D. Já skálou, jištěný o ocelový kabel, Janička zkušeně feratou. Bomba, ty výhledy a rozeklané rokle, jsme jako
doma, v ložnici...V 17h na parkovišti. Myšlenky na extrémně dlouhou feratu do tří tisíc metrů se vzdávám. Jedeme zpět na Dachstein.
3. Gosausee
V deštích přijíždíme na severní stranu Dachsteinu k pohádkovému jezeru obklopenému lesy a nad nimi skalními stěnami Gosaukam.Vybíráme skryté parkoviště a stavíme poprvé stan.
Druhý den (pátek, 2.9.) má být nejhorší počasí.Vstáváme v šest. Tedy já. Janičku tahám ze spacáku, až je snídaně hotová. V 8 už stoupáme do kopce na Grosser Donnerkogel 2056m, aspoň spatřit úvodní metry 1300m dlouhé feraty. Mraky se roztahují. Bušíme. Lezeme nejkrásnější feratu celého výjezdu. Nádherné stěny, strmé propasti pod nohami a bílý vápenec. Poprvé nefotím. Duch Donnerkogelu zakázal a vybil baterky... Vychutnáváme si úžasný dolez po příkrém skalnatém hřebeni. 500 výškových metrů. Výhledy, meditace. Super. Janička nadšená. Já taky. Dala zkušeně náročné úseky feraty, kdy se lezlo v převisu s nohama na tření. Super! Večer už za deště oživující koupel v jezeře. Nohy zničené na hadry, ke každé feratě je výstup minimálně jako na Javorový! Mraky se zase roztáhnou.Běžím ke kouzelné feratě přímo nad jezerem. Laserer Alpin, klas. C. Foťák už zase jede. Žebříček doslova přímo z vody do stěny, lanová lávka o dvou lanech, stěna, kramle, paráda. 450m lezení. V hlavě mám pořád Hoch König, vrátit se na nejdelší feratu. Z vody jezera však vyleze vodník - potápěč a říká mi o nejtěžší feratě Rakouska - Seewand Klettersteig na Hallstatter See. 1300m. Jedeme tam.
Druhá noc v Gosau a odjezd na Hallstätter See. Každé údolí má jinou energii. Gosau - slaďounká jako jahody a Hallstatt? Janička říká medová, ano, to je přesné. Jako se ponořit do medové lázně. ("Na vyciťování energií a meditace Dachstein nemá chybu," Janička.)
Ráno u jezera Hallstatt. Slunce, travnaté pláže a štíty hor. Janička dostává menstruaci a dává odpočinkový den a koupání. Navleču feratový set, lehký batůžek a běžím 30min. do kopce na nejtěžší
feratu Dachsteinu, 1300m, 750m výškových. Za dvě hodiny jsem na vrcholu, totálně grogy. Nekonečné lezení a na závěr stometrový mírně převislý pilíř. No, to byl odpočinek, ten pilíř, nejtěžší byly dlouhé travnaté traverzy, jako vždy. Slézám feratou, abych byl rychlejší. Tuzexové výhledy na jezero. Nad jezerem plachtí padáky. Za dvě hodiny u auta a Janičky, pot ze mně stříká, nohy se
podlamují. Shazujeme všechno a nazí se vrháme do chladivých vod. Co může být krásnějšího! Oběd v trávě a pomalý odjezd kolem dalších mořských jezer, jako třeba Ebensee, domů. Není nadto mít někde svůj klidný zastřešený koutek...
Přes Bad Ischl jsme za 8,5h doma v Oldřichovicích, pouze 610km.Probuzení pod Javorovým. Realita nebo sen? Budu běhat ne dva Javorové za rok, ale za den, abych natrénoval na Alpy...
Zico
FOTOGALERIE: https://hotrinec.rajce.idnes.cz/2011_08_28_-_09_03_Dachstein