,,I ti nejlepší můžou zapomenout."
Po příznivé předpovědi počasí, zorganizoval rejža oddílovou akci. Společně s pár ‘‘ostravaky‘‘, jsme se v pátek večer vydali na dálný východ do Mekky - země zaslíbené.
Cestou celkem sněžilo a my se těšili na dokonalé podmínky. No co čert nechtěl. Po příjezdu do kožiáru jsme nebyli ani tak mile překvapeni padajícím sněhem, jako nemilým deštěm a absencí kustodových pásů společně s hlavovou protekrůrou samotného Leška N. (poznámka redaktora: Kustod=Jano M.). No a když jsme po těch osmi a půl hodinách chůze všichni dorazili na chatu, s obrovským množstvím puchýřů, nezbývalo nám nic než ''zo pár piv''. (pozn.redaktora: Plnou basu obstaral Ntonín (pozn.redaktora: viz.dále)).
Druhý den jsme vyrazili hledat ideální spoty. To netrvalo moc dlouho. Po klidném výšlapu a ,,zbytečném" tahaní se ještě výš, jsme to pod Smutným otočili a jeli. Zprvu špatná viditelnost se zlepšila. No a někteří jedinci z toho byli tak moc bez sebe, že si dovolili vykouzlit pár free-style triků, jako například headstand-flip s levorukým gabem na zadek (kdo to asi byl? - pozn.redaktora: sám Aksel Lund Svindal).
Jelikož čas plynul a zapomětliví jedinci měli to štěstí, že jim freeride-guru přivezl potřebný materiál, my zbylí jsme chtěli být u toho jak se letos nafoukne první snowpulse. Po trojnásobném varování (sedání sněhu - hromy jako při bouřce) jsme si řekli, že nám to za tu námahu nestojí. Otočili jsme to a beeeem....
Po nenuceném smíchu jsem slyšel nafukující se batoh a kolem něj řítící se asi 120km/h rychlostí lavinu, která měla bez mála 4 m na výšku a 80 m na délku (splaz - cca 0,5x15m).
Po těhle sjezdech jsme už začínali mít pomalu žízeň. No a když jsme se dozvěděli, že malá dcera jménem MEKKA letos slaví své první kulaté výročí, tak jsme jí s tou oslavou trochu pomohli.
V hlavní roli bororo s horcom a MC horec producer.
Jak už to bývá, občas se někdo někdy přeřekne. Tentokrát Dano vyzvonil na Tondu, že chyběl ve škole na písmenko A. Od té doby se chudák podepisuje netypicky Ntonín, neslaví jmeniny a kupuje lyže LINE (v názvu není A). Z tohoto takzvaného ''bonzu'', byl Ntonín velice rozlazen a snažil se nám nakecat:
Všem nám bylo jasné, že to nemůže dát. Pravděpodobně i jemu, jelikož se další den tvářil jako by mu něco prolétlo pod nosem.
Je ale známo, že čas hojí všechny rány, a i Ntonín si uvědomil, že není důležité co sjede, ale kde hraje.
Po zdárných pojezdech pod azurovou oblohou (Hrubá kopa, Smutné, Tri kopy),
nás zaskočil tak akorát pohled na neuvěřitelné něco, čemu Dano říká nohy.
Salam alejkum, DLC