.jpg)
Powderalarmy u našich nejbližších sousedů začaly překvapivě už první víkend v prosinci. A dá se říct, že po celý další průběh byla zima k našim oblíbeným sportům srážkově přívětivá. Nikdo neměl potřebu cestovat někam do Rakouska či dokonce Itálie. Přesto se nakonec vydáváme na trip do celkem exotické destinace jakou je Kazachstán.
12.3.2017
Druhá neděle v březnu je dnem D. Po poklidném letu přes Istanbul (nebouchl ani lavinový batoh), ráno v 7:00 místního času stojíme před letištěm v Almaty. Zmožení dlouhým letem nebo Bloody Marry míchanou hodnou letuškou, vypadáme jak zombíci a spíš než taxikáři nás chtějí odvézt pohřebáci. Nedáme se a přesouváme se vozy Renault Duster a skvělým kombižigulem Lada 2104, jejíž výroba skončila již před 33 lety. Nicméně skvělý povoz, i lyže 190 cm se vlezly dovnitř. Na rozdíl od Dustera, tam musely na střechu i 170tky.
13.3.2017
Následoval aklimatizační den pobytu ve velmi veselém Sky hostelu plném podivných individuí z Uzbekistánu, Tadžikistánu a jiných ***stánů. Bol mezi nimi aj brat, ktorý prišiel až z Kysuckého Nového Mesta. Aklimatizaci nám zpříjemnily místní Česká piva (Žatecký gus, Praha a samozřejmě nesměl chybět ani Kozel).
14.3.2017
Následující den už zkoušíme místní top středisko Shymbulak. Teda ti co jsou provozuschopní. Ti, kteří trpí nějakým sarsem či čím a zraněním v dolní polovině těla následkem nastřelení pukem, jdou v dobrém rozmaru testovat bdělost ochranky v místním metru. To se jim samozřejmě nevyplácí. Jsou prokouknuti při pokusu propašovat do metra lavinový batoh, který pod skenerem vypadá jako improvizované výbušné zařízení. Nakonec se vše vysvětlilo a naši harcovníci jsou po asi 187 ranách vumlem propuštěni do domácího léčení. V místním top středisku zrovna nepanují vhodné podmínky na nějaký super pojezd a tak v mlze a mírném sněžení zkoušíme co zbylo po nedávné univerziádě (skikros, slopestyle, kolotoče atd.). Moc nám to nejde a tak ten den nějak protrpíme. Zhodnocení dne: asi bychom ušetřili, kdybychom se nechali zmlátit v metru všichni. I když jedna pozitivní věc by se našla. Narazili jsme na skvělé taxikáře, kteří s námi strávili celý zbytek pobytu.
Universiade Almaty 2017
Smlouvání s taxikářema
15.3.2017
Další den nás už skvělí taxikáři vezou k bývalé sovětské vojenské (nyní vědecké) základně vysoko v horách s trefným názvem Cosmostation. Po menším zdržení při odstranění popadaných lavin z cesty se v balšoj a charašoj mašinách vydrápeme v závějích do 3200 m a hned zdoláváme jediný vrchol výpravy Pik Turist (3954m).
Cestou na Cosmostation
Cosmostation
Divoký Tian-Shan
16.-18.3.2017
Následující den vyjíždíme znova, tentokrát už na delší dobu. Dokonce i začíná sněžit a místní obyvatelé z vědeckých kruhů glaciologové nám pouštějí svou soustavu vleků. Připomíná to naše dětství, každý dostáváme klasickou kotvu se špagátem a háčkem k zaháknutí na linu. Po pár pokusech celkem zvládáme nastoupit i v prudkém kopci. Pojezdy v místních žlabech připomínají jízdu v Děreších, a je to znát i na skluznicích. Objevuje se i urvaná hrana na nových Factionech. Kdo má Line, sníh ani nepotřebuje, stačí lehce poprášený skalnatý žlábek a roboty je na celý den. K vidění je také několik lavin od mistrů světa v počtu oblouků a jeden velice kuriózně vystřelený airbag.
Ale všechna sranda musí jednou skočit. Po pár dnech docházejí zásoby nejen jídla a piva. Při vaření čaje děláme dokonce i trojáky. I zdravotní stav většiny zůčastněných se nějak zhoršil. Jsme nuceni k návratu do Almaty, do prapodivného Sky hostelu, kde nás však už nevidí rádi. Poslední večer se ještě stačíme domluvit s místním freeridovým guru Igorem Podgurskim, který tam zrovna guidoval nějakého Kazacho-Němce.
19.3.2017
Almaty rest day
20.3.2017
Ráno, po docela rozverné noci, nás už dole čeká Igor a vyrážíme do druhého místního střediska Akbulak. Kde na nás čekají totální podmínky a skvělé terény. Už jízda lanovkou vyluzuje úsměvy na tvářích. Po pár parádních jízdách po neupravených sjezdovkách s asi 50 cm pudru, nám místní v čele s Vitaliy Ragem (mmj.autorem skvělého backcountry Guidebooku https://guidebook.powder.kz/) ukáží své tajné spoty - žlaby s asi 3m prašanu. Ani se nedivíme, že všichni mají lyže min 130 pod patou. My máme taky, ale doma jim je dobře. Po pár skvělých pojezdech registrujeme popoledni docela vysokou teplotu. Sníh těžkne, hrozí laviny. Místní mají zdá se většího lufta než my. Po ujasnění situace s ohledem úmrtnosti při zasypání, nám úsměvy docela zamrzají. A ještě k tomu registrujeme zranění, vyhozené koleno kolegy a ani pukem nastřelená klenba nevypadá vůbec dobře. I přesto dáváme ještě pár pojezdů ve stinných žlebech - opět totální extáze. Někteří si dokonce neustále opakují arančula abadžikra, po příletu konvertovali k Zikuratu.
S Igorem Podgurskim a Vitaly Ragem
Jedny brýle nestačí
Návrat do Almaty taky není moc veselý. Zabukovaný hostel je plný. Naštěstí je Igor člověk na svém místě. Zajišťuje hostel jiný a to takový, kde se celkem domluvíme i česky. Ano, manžel majitelky Backpackers hostelu, studoval změdělku v Brně a zahrál si i komparzistu v Samotářích :-). My lečíme šrámy v příjemném prostředí, lyže nechceme ani vidět. Je to docela nuda a proto nezbývá než vyrazit na průzkum Almaty.
21.3.2017
Ač se jedná docela o velkoměsto, Almata není moc rozlehlá. Má jen jednu trasu metra. Poučeni z předchozího nezdaru, vymontováváme tlakové nádoby z baťohů a v pohodě jezdíme sem a tam, tam a zpět. Po né příliš vydařené návštěvě Zoo, které tam vlastně vůbec ani nebylo, narážíme na pompézní veselici v ulicích města. Pár zavřených křižovatek, ale jen pár lidí a pořád stejná strašná písnička. Směs místního folkloru a do toho uši rvoucí tuctuc. Zjevně se jedná o generálku na nadcházející začátek nového roku, tzv. Наурыз - svátku jara, jenž připadá na 22.březen. Na ostro si to nemůžeme nechat ujít.
22.3.2017
Ráno tedy vyrážíme na oslavy onoho nového roku, začátku jara. Masy lidí, stánky se suvenýry a občerstvením všude. Před pódiem, s všemožnými vystupujícími soubory (chyběl už jen soubor Mionší a kapela Lipka) se nashromáždily tisíce lidí. K vidění bylo také soupeření na koních, s mrtvou ovcí (pouze v omezeném množství 3 na 3), krasojízda a jiné jezdecké exhibice, dřepy s živým beranem, šplh po kůlu, zápasy a jiná zápolení. Po nákupu suvenýrů, okoštování místních specialit z kvašeného koňského nebo velbloudího mléka a v očekávání pěkného fičáku v zažívacím traktu, volíme rychlý návrat na hostel.
Kazašskije dievočki
Zásoby na seznamovací večírek
23.3.2017
Po poledni, na doporučení našeho Igora, vyrážíme směr Almatau. Důsledkem nějakého komunikačního šumu se vzdáváme ubytování v chatě tvaru lodi místního mecenáše s příznačným jménem Paša (člověk s nejširšími lyžemi K2 Powabunga). Nakonec se mám podaří sehnat úbytko v místní škole v přírodě. Povzbuzení tímto úspěchem se večer chytáme konzumace. Vykoupení veškeré vodky z bufetu a následná návštěva oslavy narozenin nejmenované Bělorusky, ze které jsme však byli po chvíli taktně vykázáni (zřejmě po projevení nadměrné inteligence při stupidní hře vzdáleně připomínající aktivity a taky asi i nenažranosti některých jedinců), se zklamáni a roztroušeni uchylujeme ke řvaní a vytí. Ti nejlepší v této činnosti připomínají slona, lva či buvola v říji.
Muži v říji
Bez komentáře
24.3.2017
Ráno vypadá jak noc oživlých mrtvol a lyžovat se vydávají pouze ti nejotrlejší. Pašovo středisko je opět tvořeno soustavou vleků s ocelovým lanem. Podmínky však nejsou dobré. Krusta s rostoucí teplotou mizí a začíná to být hodně lavinózní. Paša vypíná horní vlek a my co dorážíme po poledni radši volíme cestu hore na pásech. Ze všech stran se na nás sypou zákazy a výtky s ohledem bezpečnosti. Dokonce i od asi 60 letého pána v Sovětské kombinéze na Hellbentech. Proto to otáčíme a jedeme dolů. Toho dne už další výstup neabsolvujeme.
+20°C
25.3.2017
Další den ráno se rozdělujeme na dvě skupiny. První má namířeno opět na vědeckou stanici vysoko v horách, tentokrát na Bazu T1. Základna nad střediskem Schymbulak. Místní glaciolog jim ukáže své super spoty, ale kvůli vysokým teplotám je to docela o držku. Při sjezdu zpět k Schymbulaku je k vidění skvělý avalanche escape, za který by se nestyděl ani Julien Lopes (video zde). Druhá skupina se poukoší dobýt vrchol nad obcí Almatau, z vedlejšího údolí než včera. Cestu jsou nuceni ukončit asi 10 výškových metrů pod hřebenem. Opět z důvodu vysokých teplot a nepropojených sněhových vrstev. 20°C a 3m čerstvého sněhu není dobrá kombinace (asi jako batole a atomová bomba). Nezbývá než zevlovat na pokojích a absolvovat zdravotní procházky pro proviant do celkem vzdálené vedlejší vesnice.
Baza T1
Po návratu první skupiny, nám pán domácí navečer před odletem, dělá skvělý šašlik. Následující den časně ráno míříme zpět na letiště.
26.3.2017
Zpáteční cesta nebývá nikdy veselá. No, my ji máme umocněnou rozrůstajícími se neduhy. Nejmenovaný účastník tajně podepsal smlouvu na obsazení v pokračování planety opic a už ráno vypadá, že určitě nebude obsazen do role člena lidské rasy. Taky tlakové nádoby v lavinových batozích se odbavujícímu personálu vůbec nelíbí, vůbec není jasné, jestli poletí zpět. Nakonec vše dopadá dobře a všichni míříme zpět do ČR.
Skiexpedice se zúčastnili Tito příznivci HO PodParou - zleva Láďa Gaja, David Krčmarský, Igor Podgurski, Kamil Pieter, Lech Nieslanik, Pater Pryszcz, Daniel Fojcik a Radovan Hore Horecký
