Úvodní stránka > 2012_09_27-29 Grossglockner - Stüdlgrat (Rakousko)

2012_09_27-29 Grossglockner - Stüdlgrat (Rakousko)

Tak jsme se konečně hecli a ve složení David, Tomáš, Lecho, Kikina a Pater vyrážíme do Tyrolska podívat se, jak vlastně ten nejvyšší kopec Rakouska vypadá. Do Davidovy octávky se naládujeme už ve středu během pozdního odpoledne, v ostravském Le Bloku si vyzvedáváme lana a na stodolní si krátíme dlouhou chvíli čekáním na Kikinu očumovaním ostravských krasavic. V 7h opouštíme Ostravu a po několika hodinách jízdy zalehneme na parkovišti do spacáku v nějaké dědině poblíž Salcburku. Kolem 4h nás probudí chcanec, takže zbytek noci probdíme v autě. Další den se přesouváme do Kallsu, kde necháváme auto a šlapeme na chatu Stüdlhutte, která leží v necelých 3000 metrech. Venku je docela hnusně a kosa, takže na chatě je jen pár Čechů a pár Rakušanů. Na ČHSku tu stojí jedna noc 10Euro (junioři a osoby podivného vzezření, třeba jako T.Lipka to tu mají za 6Euro), takže neváháme, nasazujeme francouzské brýle a zaléháme pod deky na věky. Budík si štelujeme na 4:45h, aby jsme mohli vstát před půl 6tou. Po vydatné snídani opouštíme naši základnu asi o půl 7mé. Venku je kupodivu hezky a lehce pod nulou, takže jsme pod nástupem na Stüdlgrat za půl druhé hodiny. Hned na začátku nás čekala darda v klasifikaci 2+ :-) Trvalo nám celé dvě hodiny, než jsme překonali obrovskou 5ti metrovou skalní plotnu. Hned tři špičkoví horolezci si s touto plotnou neporadili a museli zvolit cestu ústupu zpět do ABCD Stüdlhutte. Bohužel byla mezi nima i naše jediná zástupkyně ABA týmu, Kikina. Času nebylo nazbyt a tak jsme navázání ve čtyřech křížili cestu našim třem krajanům z Hradce Králové. Metr po metru jsme postupovali výš a výš až jsme se ocitli v místě zvaném Früshstücksplatz (3550m). Údajně, že ten kdo se sem dostane po třech hodinách je borec a může myslet na to, jak si nasadí francouzské brýle a užje si to s vrcholových křížem Glockneru. Nám to trvalo celých 5,5hodiny boje se skálou, ledem a sněhem. Neztráceli jsme však naději a spolu s Lechem se vydáváme prozkoumat terém nad toto pekelné místo. Situace dál, je však natolik kritická, že spolu s našemi třemi novými kamarády z Hradce se rozhodujeme slanit dolů a opustit tuto krajinu sněhu a ledu. Z velikými komplikacemi hledáme ty správné slaňovací body a jeden po druhém slézáme tuto nevyzpytatelnou horu. Dvě smyčky se už bohužel nikdy s námi nevrátí dolů (čest jejich památce). Po 6ti hodinách nepřetržitého slaňování se konečně ocitáme na ledovci. S nadějí, že už jsme v bezpečí se postupně jeden po druhém propadáme až po kolena (někdy i až nad kolena) do útrob ledovce. Nakonec se však všichni šťastně shledáváme v našem základním táboře. Velké díky patří naším novým třem kamarádům z Hradce, bez kterých by jsme ani nevěděli, jak zrádné můžou hory být a především naší Kikině, která ač musela vzdát cestu Stüdlgrat, tak se nezalekla a sama bez kyslíkových přístrojů zdolala tuto těžkou horu klasickou normální cestou. Krom toho nám ještě stihla uvařit i vynikající čaj, bez kterého by naše dehydratace byla opravdu vážná. Očarovaní tímto šťasným shledáním, jsem otevřeli všechny naše zásoby chmelových extraktů a pero-orálně jej zkonzumovali. Diskuze se vedla v duchu našeho zítřejšího ,,druhého pokusu". Kdyby nás ráno nevzbudily naše močové měchýře, zřejmě by jsme i zaspali. Počasí nám ale bohužel tentokráte nepřálo. Husté mračna a trvalý déšť nás zahnal zpět a po těžkém rozhodování se, zda to ještě nezkusit se po 1,5hodině ocítáme dole u našeho auta. S nadějí, že někde jinde v Rakousku bude hezky, přijíždíme za pozdního sobotního večera do našich teplých domovů.

Akce se zúčastnili: Lecho Se, Kiki Na, David Go, Tomáš Li Chu a bukanýr Pater Son.

(Ne) Vylezené cesty: Stüdlgrat 4+ UIAA - prvních 400m, klas. 0- až 2+ UIAA

Normální klasická cesta 0+ UIAA