Jak nám visely pytle na Gerlachu aneb Gerlachovský štít (2655 m) Krčmárovým žlabem (II-III, žlab 800 m, 45-60°, free solo), 1.5.2013
(pozn. pověsit pytel = nevylézt cestu)
Protože nám pytle na Gerlachu visely už hodně dlouho, a visící pytle nám dost překážely v normálním životě, rozhodli jsme se je jednoho krásného dne sundat, ať se můžeme pohnout dál. Start nezačal velmi slibně, jelikož si T. nastavil budíka místo na 0.30 na 12.30 v poledne, ale i přes to jsme vyrazili v 01.15 z Vendryně směr Tatranská Polianka.
V Poliance nás uvítal divný zvuk, na kterém jsme se shodli, že jde o řev staré Cikánky, ukrývající se ve křoví blízko parkoviště (možná to byl jen jelen, ale nemohli jsme se rozhodnout, co by bylo v dané chvíli horší), a protože stojíme dnes jenom o jedno vyvrcholení, urychleně balíme věcí a ve 3.40 vyrážíme směr Sliezsky dom. Ze strachu, že narazíme na další Cikánky v říji, nasazuji čelovku. Naštěstí se Cikánky na noc asi stahují do dolin, a tak další cesta po asfaltce až ke Sliezskému domu proběhla bohudíky bez vzrušení.
Nad Sliezskym domem Tomáš sundává tretry a míříme k Velickému vodopádu, který vypadá víc rozvodněný než by se nám líbilo, ale nakonec najdeme cestu kolem, takže gumáky zůstávají v báglu. Cestou ještě přemýšlíme, že si dáme na zahřátí nějakou drytoolingovou cestičku na Večném dáždi, ale jelikož snople máme leda tak u nosu, šlapeme dál. Za hodinku už stoupáme suťovým kuželem k nástupu do žlabu. Navlékáme se do všeho, co jsme viděli na obrázcích v horolezeckých časopisech, svačíme a ukončujeme dekompresi vypouštěním přebytečného vzduchu, který jsme si s sebou nesli z údolí.
Sníh je měkký a tak jsme za chvíli u skalního prahu, který je nejtěžším úsekem žlabu, ale který byl v tomto období hezky schován pod sněhem. Jediné, co nám brání v dalším postupu je okrajová trhlina, hluboká víc než po bambuli na kulichu. Já jako těžší váha zkouším průstup více vlevo, zasekávám oba cepíny ….. a dup, letím s hranou do trhlinky, ale naštěstí mě zastavuje sníh, který vyplňuje trhlinku v tomto místě až po okraj. Tomáš, jako budoucí inženýr, už do sněhu maluje náčrt kladkostroje, kterým mě vytáhne, pokud tam zahučím hlouběji, ale druhý pokus už vyšel, a tak fofrujeme dál. Sklon je pořád příjemných 45°, a tak ve stylu nordic walking valíme do sedla o romantickém názvu Lavínová lávka.
Ke konci žlabu sklon stoupá k 60° a objevujeme nějaké nepříjemné prasklinky táhnoucí se skoro po celé šířce žlabu, a tak utíkáme na skalky vlevo od žlabu. Sněhu skoro po pytel, žlab už se pěkně koupe ve sluníčku a tak doufáme, že to s náma nezahučí dolů. Nic zajímavého se ale neděje, a tak si po více než 2 hodinách od nástupu dopřáváme vrcholový banán v sedle Lavínové lávky (2545 m). Slunce praží, Tomáš se proto nabízí, že mi pomůže nasadit francouzské brýle, ale s díky odmítám.
Protože zezdola se na nás valí inverze, tak se slovy „Nad Tatrama táhnou mraky, seber se a táhni taky“, pokračujeme dál hřebenem na vrchol Kotlového štítu (2601 m). Odtud míříme exponovaným hřebínkem ve směru Gerlachovské věže (2642 m), ale po několika vzdušných krocích si začínám pomalu uvědomovat, že takhle to na obrázcích nevypadalo. Bylo by škoda nevyužít kurzu slaňování, který jsme si udělali v létě na Glockneru, a proto vytahujeme lano a slaňujeme na celou délku s nadějí, že najdeme normálku traverzující svahy masívu. Opatrně se vyhýbáme ledovým polím, na obtížnějších místech s radostí posílám Tomáše, aby zmapoval pevnost skály a sněhových polí (no co, je bezdětný). Přecházíme několik žeber a žlabů, až se dostáváme do Batizovského žlabu, odkud to bereme přímo na vrchol Gerlachovského štítu (11.15, 2655 m).
Povinná vrcholovka, nakrmení vrcholové myši, která se dostala na vrchol nevím jak a pouštíme se do svačiny. S lítostí zjišťujeme, že celodenní vystavení našich obložených chlebíčků se šunkou přímému slunečnímu záření jim na chuti moc nepřidá, zato na slizkosti docela jo – ale což, jíst se musí, tak to pojistíme hroznovým cukrem a mažeme Batizovským žlabem dolů.
Sestup dolů docela nuda, opět nordic walking s občasným propadnutím po pytel. Batizovskou próbu slaňujeme, až najednou ouha…..přes další úsek cesty vede waserfal, který překrývá jenom tenká vrstva sněhu. Opět vysouvám na hrot Tomáše ….. a nic … a tak na sněhové pole vstupuju také. Ještě jedno slanění a už si to valíme k Batizovskému plesu. Zde nacházíme ostatky neidentifikovatelného zvířete, vyžrané až na kost. Škoda, spravilo by to chuť po té šunce.
Odtud už nás nic nemůže zastavit před dosažením Sliezského domu. Upravujeme zevnějšky, vždyť vstupujeme do civilizace, a žádná dívka přece neodolá lezcům. Před chatou to bohužel vypadá spíše na nějaký pozdní sběr než na výběr z bobulí. Sedíme před chatou a odpočíváme, když tu se z kosodřeviny vynoří nějaký lepší model. Co z toho, když se za chvíli vynoří i nějaký borec v upoceném tílku. No nic, skomentujeme to Rejžovými slovy: „Tako piekno baba, a z takim chujym“ a mizíme do útrob chaty, dáváme birela a nahrazujeme úbytek tekutin půllitrem chatárského čaje. Tomáš si opět nasazuje svoje tretry, ale po pár metrech se mu musím upřímně zasmát, když se rychle mění ve vodoměrky, protože celá stezka ze Sliezského domu se změnila díky tajícímu sněhu v rozbouřený potok. Směju se i jeho marným snahám skákat z kamene na kámen.
Po chvíli narazíme na dva jedince, kteří by klidně mohli být bratry Huberovými. Veškerá podoba s nimi zmizí ve chvíli, kdy na nás spustí polsky, kdeže jsme to byli. Říkáme, že na Gerlachu a na jejich otázku jaké jsou tam podmínky, říkáme, že hafo sněhu. Tak to ještě zkusí s tím, že jestli prý tam nevede nějaká normální cesta. Ještě nás požádají, jestli bychom jim neukázali nějaké fotky, ale nemáme čas a tak valíme dolů. Povzbuzeni našimi informacemi, sbalili Poláci svou PET-láhev do připravené goretexové igelitky a začali ukrajovat poslední výškové metry před dosažením Sliezského domu, a to bez postupových táborů.
Kousek před parkovištěm málem šlapneme na zmiji a to nám připomene, že na nás čekají doma naše kopretinky a tak se s radostí rozeběhneme k autu.
Pytle sundali: Tomáš, Dawid
Na konec bychom rádi poděkovali našim drahým polovičkám za udělení propustky k celodennímu výletu do Tater.
Krčmárov žlab:
