Běh na Ostrý, drtič útočí.
Rok se s rokem schází a člověk si začíná uvědomovat, že by měl něco dělat. Po potupném bloudění před poslední výroční schůzí, kdy jsem se společně s dvěma dalšími ''guidy'' téměř ztratil v beskydském pralese, jsem musel dokázat, že na další schůzi dorazím živ, zdráv a bez poplachu horské služby. Rozhodl jsem se tedy zúčastnit neoficiálního soustředění na této pozoruhodné chatě.
Plán soustředění byl jasný. První den se s pomocí bicyklu adaptovat na tuto výšku. K tomu měla sloužit časovka Autelu montáže. Trať vedla celou dobu mírným stoupáním až k chatě, takže aklimatizace proběhla zvolna a poctivě. Ovšem našli se i jedinci, kteří nedbali rad zkušenějších a starších, a kvůli výškovému otoku plic (podotýkám Ostrý 9032 m.n.m) musili z bicyklů seskočit a pokračovat pěšky. Dalo se tedy říct, že aklimatizace proběhla u většiny zúčastněných úspěšně a bylo možné se soustředit na hlavní závod sezóny.
Píše se neděle ráno a mnou špatně nastavený budík, mě probouzí o celou 1 hodinu dřív než bylo potřeba. Měl jsem tedy dost času si při ranní kávě ještě 67x prostudovat trasu závodu a poslechnout si pár motivačních songů od Hanky Zagorové a jejího choťe. Pro zahřátí jsem do BC zvolil ten nejvhodnější dopravní prostředek. Kolo známého českého výrobce Velamos, typ Super De Luxe. Přesně jak se dalo čekat tak už příjezdem jsem se příjemně zahřál a tak jsem měl dostatek času obhlédnout situaci.
Teplota byla 17,67°C, vlhkost 64,224% a tlak 101,32543 kPa. Říkal jsem si že to nemůže být pravda. Takové podmínky tady nebyly snad od stvoření světa. Tehdy to začalo. Jemné šimrání v břiše se změnilo v prahsprostý stres, tak jsem si raději odložil své první BOÁ. Po chvíli si začínám uvědomovat, že zde chybí špička této královské disciplíny. Krupa léčí koleno, Lichý je na MS a Pryszcz taky nikde. Opět přicházejí myšlenky na dobré umístění a odkládám své druhé BOÁ. Snažím se tedy uklidnit, moc mi to nejde, ale vysvobodil mě start.
Po několika metrech se začíná dělit hrách od popela, ale já se nenechávám rozhodit a nasazuji své obvyklé sprintérské tempo. V první části ještě stíhám zdravit fanoušky a podepisovat se jim na fotky (ty bohužel nevyobrazovaly mě ale bývalého Zimbabwského prezidenta). Po chvíli, ale odmítám podpisy a následně už i pozdravy. Začíná jít do tuhého, běžím co to dá, ale podlamují se mi kolena, běžím dál, zakopávám, běžím dál. BOÁ. Už potřetí, aspoň budou mít medvědi co žrát. Nevzdávám se a běžím dál, bolí mě krk z toho věčného zvracení, uši z toho jak se všichni psychicky hroutí a záda z toho jak mi na ně ten borec za mnou pořád funí. Nevzdávám to. Místo podpisů bych teď fanoušky nejraději zmlátil, ale nevzdávám to a běžím dál. Cítím cílovou rovinku a je to tak. Cíl se plíží a já k němu. Tajně odkládám své poslední BOÁ a vbíhám za mohutného skandování do cíle.
Po přeběhnutí elektrického ohradníku, symbolizujícího cílovou pásku, jsme byli odkázání do místní nálevny a do vedlejší párkárny. V cíli jsem potkal mého osobního vzora, mentora a guru pana Pryszce, který se závodů nezúčastnil. Důvodem pro tuto neúčast byla únava z proběhlé expedice Martinka, kterou prospal v nevhodném spacím pytli. Díky jeho neúčasti a neúčasti dalších výborných běžců z toho bylo hezké 14 místo. Zvláštní pochvalu bych též udělil Žanetě Hudokové, která svou kategorii vyhrála.
P.S.: kdyby někdo viděl fotky jak stojím na bedně, tak to není přelud ale výsledek dlouholetého experimentování s drogami.
P.P.S.: více ve velice odpuzujícím, hanlivém, rasistické a nevkusném videu, jehož kameraman, režisér, producent, reportér, střihač, maskér a mistr zvuku, byl Patrik Pryszcz.
ABA pop oł ce.
Výsledky jsou k náhlédnutí ZDE