Sjezd ze Satana (15.2.2015)

SJEZD SATANA do Mlynické doliny (15.2.2015)
Můj nejtěžší sjezd dosud

Satan mě od začátku lezení v Tatrách fascinoval. Hned po hlavních velikánech Gerlach a Lomnický štít. Byl to ale poslední vrchol ze 70 hlavních, na který jsem v Tatrách vylezl a hned jsem měl na úpatí lyže. Byl to můj první skialp a nahoru je vytáhnout jsem si netroufl. To byl leden 2014. Nyní je únor 2015 a pod Satanem jsem se objevil nějak "nepatřičně", nějakou hrou skrytých sil. Chtěl jsem si jen tak zajezdit v dolinách a vidět ty velké stěny kolem a nad sebou, protože všichni mě od výjezdu odrazovali, že napadlo hodně sněhu - ale to už před třemi dny!
Já jsem vyšlapal v Pátek večer na Solisko a viděl, že svahy drží a sníh je sfoukaný do dolin. Okamžitě se vynořily myšlenky na Satana a sen, který jsem nosil v hlavě i srdci celý rok! Sobotu jsem si ještě sjezdil nádherné strmé stěny Krátké, 2 377m a Sedielkové kopy, 2061 m, a potom ještě strmý žlab z pod Bílé lávky mezi Štrbským Soliskem a Furkotským Soliskem. Všechno tak S3 až S3+.a E1 až E2. Nejtěžší byl z pod vrcholu Krátké mezi skalami. Ověřil jsem si, že svahy jsou dobře zpevněné a někdy i lidi z horské služby neznají pořádně podmínky nebo moc straší!

Neděli se brzy ráno vydávám pod Satana. Samozřejmě fyzicky sám, ale ne psychicky sám. Na velký podnik musím být vždy perfektně soustředěný a nikdo mě nesmí rozptylovat. Ještě by měl nějaké strachy, a pak bych to musel zpracovávat... Stěna z dálky nevypadala dobře, zdálo se, že tam není sněhu. Čekal jsem, ža do JZ stěny zasvítí slunce a povrch trochu odměkne. V ústí doliny lítaly dva balóny a ze svahu Bašt skočilo malé stádo kamzíků.

Nalezení do stěny mě překvapilo, mezi skalami bylo sněhu dost a v prudkých žlabech, které jsem musel traverzovat bez lyží i potom na lyžích ležely vysoké návěje. Chtěl jsem sjet Mira Peťa, S3+ E2+, ale skalní prahy tam byly holé. Zvolil jsem tedy "normálku" za I+, která traverzuj skalami zcela vpravo do rozšiřujícího se žlabu se sklonem asi 42 až 43° max, který však dole mizí ve skalní bariéře a musí se přehoupnout přes převěj do traverzu mezi skály, sklon asi 40°. Svah je tak akorát zmrzlý, že se bořím tři centimetry špičkou bot. Nemám ani cepín, protože jsem s takovou možností vůbec nepočítal. Na zmrzlém to není příjemný pocit, ale zažil jsem to už mockrát i bez maček. Když mě hora pozve, jak jsem to uvnitř cítil i teď, tak DŮVĚŘUJI a výzbroj je druhořadá. Abych byl ještě víc ubezpečen o dnešní podpoře HOR, tak mi byli na podporu posláni ještě dva kluci z Čech. Traverzovali hřebenem od Červeného žlabu. Trošku jsem se obával, jestli nebudou při pohledu na mé lyže panikařit a ovlivňovat mou psychiku - byli vybaveni až nad hlavu, dva cepíny, přilby, lopatky, sedáky, lana... Ale vůbec. Když mám podporu, tak se vším! Naopak ještě podpořili mou důvěru a atmosféra na vrcholu byla vynikající! Sami měli svoje lyže v Červeném žlabu pod zúžením a přáli si sjet Vysokou, v čemž jsem je jenom podpořil, protože podmínky byly přímo luxusní! Kluci pokračovali do Satanova zářezu a já se chystal po krátké meditaci na SJEZD!

PUSTIL JSEM SE do prvních oblouků a pocity byly nepopsatelné. Hloubka ve mně i v prostoru. Samozřejmě ten pocit, kdy svah vám mizí pod nohama, protože je stále prudší a vy se blížíte na okraj propasti! V půlce dostávám mírnou paniku, protože sníh neodmrzl a já se ocitám na ostří svých hran na tvdé prudké desce. Ihned manévruji k nejbližšímu balvanu, vydupu plošinku, sednu si na baůžek a čekám 45 min na odměk. Tady si nemůžete dovolit sebemenší ustřelení hran! Ve tři čtvrtě na dvě, horní vrstva krásně odtaje a já si vychutnávám poslední strmé oblouky, pak profičím traverz - dvakrát přelezu suchíé místo bez lyží - a vařím v krásných obloučcích po rovné pláni na dno Mlynické doliy.
ŚTĚSTÍM JSEM BEZ SEBE. NEVYJADŘITELNÉ.

Tady jako obvykle už mě čekají dva skialpinisti, kteří řeší, jak najít svah vlevo od vodpádu Skok. Hned se do toho pustím, oni jdou za mnou a fakt se mi podaří trefit krásný esovitý žlab a společně si vychutnáváme poslední stometrový prudký sjezd. A potom už "jen" les a metr prašanu a Štrbské pleso.
FANTASTICÓÓÓ

JDU PŘESPAT do BYSTRÉ doliny v autě a na závěr dám další den, PONDĚLÍ, asi nejlepší sjezd v ZÁPADNÍCH TATRÁCH, BYSTROU, 2 248m, nejvyšší vrchol, JZ svahem do 42°, E1+, 1 400 Hm (výškových metrů) až k autu. ROZKOŠ NAD ROZKOŠ.
Na oplátku se za týden totálně vytrápím a udřu v mlze a vichru pod Baníkovským sedlem - původně odpočinkový výlet - abych to asi vyrovnal, ale to už je zase jiný příběh...

END OF STORY

RT

FOTOGALERIE